Že hudba značně ovlivňuje naše nálady a pocity, o tom každý víme své a hudbou tak prokládáme celý den. Věděli jste však, že muzikoterapie je sama o sobě terapií založenou na faktech?
Lidé již dlouho oceňují léčivou a katarzní sílu hudby. Hudba proniká do prvotního smyslu pro rytmus, který všichni máme. Podle Americké asociace pro hudební terapii však moderní muzikoterapie začala po druhé světové válce. Když komunitní hudebníci navštívili nemocnice, aby hráli pro veterány, zdálo se, že se vojáci zlepšovali fyzicky i emocionálně, což nakonec přimělo instituce, aby pro tuto práci najaly profesionály.
V roce 1991 byla muzikoterapie definována jako interpersonální proces, při kterém terapeut pomocí hudby a všech jejich aspektů pomáhá zlepšovat, obnovovat nebo udržovat zdraví.
O něco později, v roce 1998 byla na stole další z definic muzikoterapie. Má být systematickým procesem, kdy terapeut pomáhá klientovy podporovat zdraví pomocí hudebních zážitků a vztahů, které se skrze ně rozvíjejí. Hudební terapie je použití hudby k řešení fyzických, emocionálních, kognitivních a sociálních potřeb skupiny nebo jednotlivce. Využívá řadu činností, jako je poslech melodií, hra na nástroj, bubnování, psaní písní a tak dále. Muzikoterapie je vhodná pro lidi všech věkových skupin, ať už jsou hudebně nadaní nebo ne, bojují s nemocemi nebo jsou zcela zdraví.
Hudební terapie se dotýká všech aspektů mysli, těla, mozku a chování. Hudba může rozptýlit mysl, zpomalit rytmy těla a změnit naši náladu, což může ovlivnit chování. Vyškolení a certifikovaní hudební terapeuti pracují v různých zdravotnických a vzdělávacích zařízeních. Často pracují s lidmi trpícími problémy s emocionálním zdravím, jako je smutek, úzkost a deprese. Pomáhají také lidem řešit rehabilitační potřeby po mrtvici, traumatickém poranění hlavy nebo při chronických stavech, jako je Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba.
Hudba a zvuková terapie mají několik jemných, ale důležitých rozdílů. Každý typ má své vlastní cíle, protokoly, nástroje a nastavení. Muzikoterapie je také relativně novou disciplínou ve srovnání s konceptem léčení zvukem, který je založen na starodávných tibetských kulturních postupech.
Spíše než dělat nebo poslouchat hudbu k řešení příznaků, jako je stres a bolest , je zvuková terapie více zaměřena na používání nástrojů k dosažení konkrétních zvukových frekvencí. Bubny, flétny, zvonkohry, zvonky, ladičky a přírodní zvuky, jako je tekoucí voda, se používají k vytváření tónů, vibrací a výšek, které dosahují určité frekvence.
Je také důležité si uvědomit, že ti, kdo cvičí a nabízejí uzdravení, nemusí mít nutně stejné vzdělání, školení a pověření jako hudební terapeuti. Výcvik a certifikace, které existují pro zvukovou terapii, nejsou tak standardizované jako pro hudební terapeuty.
Další rozdíl spočívá v tom, že zatímco zvuková terapie je často součástí doplňkové nebo alternativní medicíny, hudební terapeut pravděpodobně pracuje v nemocnici, v centru pro léčbu návykových látek nebo v soukromé praxi.
